Time you enjoy wasting was not wasted

Bertrand Russel

80×140

Acrylics, oil pastels, putty

Přemýšlím nad tím jak moc jsme v dnešní společnosti postiženi hyperefektivitou a workoholismem. Neříkám, že to je pouze špatně, ale někdy to může mít nemalé důsledky. 

Sama jsem kdysi pracovala 12 i 14 hodin denně a urputně si plánovala každou půl hodinu pracovními povinnostmi. Chvilkově se to určitě i dá zvládat. Doba je rychlá a zdá se být neúprosná. 

Někdy mám pocit, že je toho tolik, že nemám prostor pro chybu. 

Několik let takového režimu ve mně vytvořilo pocit, že když jsem celý den jen se svým 10ti měsíčním synem, cítím se provinile a blbě, že jsem nepracovala. Jak creepy je tohle?

Dnes v ateliéru se mi některé věci nepovedly, zrovna při malbě tohoto obrazu. Měla jsem pocit, že jsem tam byla zbytečně. Že složitě vyhandlovaný čas s hlídáním malého přišel nazmar. Ale racionálně si uvědomuji, že právě díky chybování a chuti experimentovat, se nejvíce posouvám. Zejména právě v malování, které mě to tvrdě učí. Protože bez chybování a experimentů se nikam můj směr a vlastní styl neposune. 

A co teprve když si dovolím jen tak spočinout v nicnedělání v ateliéru nebo v přírodě, sama se sebou? To právě tehdy přichází ta pravá inspirace na další chyby a experimenty…