Certain darkness is needed to see the stars. OSHO

100×160

Acrylics, oil pastels, raw canvas

Když jsem se stala pravidelným návštěvníkem Studio54, začala jsem si naštěstí uvědomovat, že není něco ok. Studio 54 je undergroundový techno club v centru Prahy. Nic proti technu, techno je super. 😀 Ale atmosféra tohoto místa je poněkud zvláštní. Pro ty co neznají, je to takové pražské podsvětí.

V té době jsem se potřebovala vzdálit z mé rodné Ostravy od mých rodinných a firemních problémů, Praha se zdála být jako dobrá volba. Já chtěla vždy v Praze žít a podnikat. Akorát způsob jakým jsme začali nebyl nejvhodnější. 

Protože jsme se v té době s bráchou nemohli vystát, zdál se mu můj útěk do Prahy jako dobrý nápad. Já v té době doufala, že ta vzdálenost pomůže. Ale úzkosti z podnikání, rodiny, čerstvého rozchodu a samoty byly v mojí hlavě, ne v Ostravě. A tak jsem si našla jiný únik.

Dostala jsem k němu dost efektivního průvodce, který mi ukázal vše, co se dá v pražském podsvětí najít. Od věčných probdělých nocí, děsivých klubů, všech druhů substancí po nekonečnou party… Jako únik to fungovalo dobře. 

Najednou jsem se ale ocitla ve stavu, kdy jsem nebyla schopna si všechny ty „dary“ pražského podsvětí odepřít.

Po pár měsících mi mé tělo dávalo dost najevo, že to, co si způsobuju bude mít velké následky. Já vždycky milovala zdravý životní styl, ale v té době jsem prostě nějak zapomněla. Přestala jsem cvičit. Začala jsem jíst nezdravé jídlo a žít těžký požitkářský život. Pro pocit abych se sobě více líbila jsem začala uměle vylepšovat svůj vzhled umělýma řasama, nehtama a dalšíma vymoženostma dnešní doby.

Svůj vnitřní pocit sebehodnoty jsem dostala až na úplné dno. Ale navenek jsem hrála velmi dobře hru neoblomné sebejistoty.

Odráželo se to ve všem co jsem dělala, nejvíce však v primárním strachu, zůstat sama. Muži, které jsem poznávala se mnou zacházeli přesně na takové úrovni jako bylo mé samotné mínění o sebesama. 

Vše bylo jen o tom jediném. Bylo mi smutno. Po tom někam patřit, k někomu patřit… Po tom abych se měla ráda.

Když si však uvědomím, co vše mi tohle období přineslo, jsem za něj ráda. Totiž ta obrovská míra ochutnání kontrastu mi přinesla nový rozměr ochutnání vděčnosti. A proto vím, že jednou na ta nejtemnější období života můžeme vzpomínat s tím největším doceněním.