And those who were seen dancing were thought to be insane by those who could not hear the music. Friedrich Nietzsche

260×140

Acrylics, oil pastels, primed canvas

Vždy jsem si připadala tak trochu jiná. Nejvíc jsem si to začala uvědomovat na 8mileté střední škole, kterou jsem prakticky celou probulala. Říká se to tak ne ? 😀Potom, co jsem zjistila jak efektně si umím napsat omluvenku skoro stejně jako to psala moje maminka, to nebylo vůbec těžké. Pak jsem po pár měsících odešla z vysoké školy, protože ani ta mi nedávala smysl a začala jsem podnikat se s svým bráchou. 

Dalších 15 let mi dávalo smysl většinu svého času a snů obětovat právě podnikání a to naší společné firmě OLLIES. Ale jak jde čas a život se mi posouvá do jiných úrovní, začínám čím dál více poznávat sama sebe. 

Začínám čím dál více pozorovat, že klidná rána a klid v duši jsou mi cennější než ve velké firmě vše řídit a kontrolovat. Že prostější život plný radosti, lásky, zpěvu a tance je mi bližší než luxus a přepych. Že samota při práci je pro mě lepší než týmové tažení za jeden provaz. Že určitá míra chaosu v mém pracovním prostředí je pro mě bližší než pevná pravidla a procesy.

A tak děkuju mému bráchovi, který rád stojí v roli ředitele naší firmy a s láskou mě podporuje v mé roli kreativní, ve které můžu tvořit. A hlavně být sama sebou. Ikdyž možná neví kdo sama sebou jsem, věřím, že mě přijímá ať jsem kýmkoliv, tak jako přijímám já jeho.